Má kouzelná dílnička...
...se nachází v domečku, který stojí v krajinách beskydských luk a lesů...
Je to místo, kde chodím pro pitnou a tu nejčistší vodu do studánky. Je to místo, kde jsem si poprvé snažila vypěstovat svou vlastní zeleninu a ovoce. Avšak skoro všechny mé rostlinky snědly srnky a slimáci. Mé skóre je jedna dýně, pár minirajčátek, mrkve se čtyřmi "ocásky" a jedna okurka. Je to místo, na kterém mohu být sama sebou a na kterém se můžu plně oddat své fantazii a tvoření. Tvoření pro mne znamená celý proces, od utržení květiny až po její zalití pryskyřicí a vytvoření květinového šperku. Tento rok byl mým prvním na tomto krásném místě. Poprvé vnímám přírodu tak zblízka. Když jsem ještě bydlela ve městě, rok byl pro mne rozdělen na čtyři části. Jaro, léto, podzim, zima. Tento rok však poprvé tato období vnímám jinak. Neodděleně. Vnímám tu neustálou změnu a tu neskutečnou krásu.
Přestěhovala jsem se zde v zimě. Najednou vše kolem mne ztichlo a já měla pocit, že i zastavilo. Avšak po nějaké době jsem pochopila, že tomu tak není. To jen já jsem se na chvíli zastavila a ztichla. Všechny mé smysly zbystřily. Mé myšlenky se uklidnily. Často jsem se dívala z okna, pila kakao, poslouchala Chopina a vnímala jsem ten klidný dech přírody, která se pomalu, ale jistě, připravovala na rozkvět...
Na jaře jsem chodila po přírodě a těšila jsem se, až začnou růst první kvítky. Každý den jsem viděla, jak se mi příroda před očima mění. Každým dnem byla tráva zelenější, začínaly růst první kvítky. Sněženky, violky, sedmikrásky... Cítila jsem, jak do mne po dlouhé zimě zase vstupuje energie a síla. Často jsem chodila ven, abych si jen tak lehla a nechala na sebe svítit sluníčko. Tento měsíc byl pro mne měsícem inspirace, která ve mně proudila neskutečnou rychlostí, avšak vzhledem k tomu, že jsem se musela učit na státnice, jsem nezrealizovala všechny své nápady.
Ty se mi podařilo uskutečnit až v létě. V létě jsem se procházela po loukách a lesích, sbírala jsem plno nádherných květin. Cítila jsem tolik energie. Vnímala jsem, jak se probouzím společně s přírodou. Cítila jsem, jak rozkvétám. Kopretiny, pomněnky, pampelišky, chpa, rozrazil, řebříček, hadinec, hvozdík... a plno dalších a dalších. Všechno tak krásně vonělo. A ty barvy! Při každé procházce jsem neodolala a musela jsem si několik květin nasbírat. A skoro pokaždé jsem objevila nějakou novou krásku... V tomto období jsem si uvědomila, že by každý člověk měl dělat to, co ho opravdu naplňuje a to, co miluje. Ale ne jen na oko. Doopravdy. Že by každý z nás měl poslouchat svůj vnitřní hlas, který nám našeptává tu písničku, která je nám ze všech nemilejší a srdci nejbližší. Protože jen tak každý můžeme dosáhnout spokojenosti, naplnění a lásky. A to já jsem v létě pochopila. Vždy, když jsem si nasbírala svazek kvítků, s kterým jsem přišla domů, jsem cítila takové to opravdické štěstí a radost...
A teď přichází opět pomalu zima. Listí se barví všemi různými barvami a já jsem se ponořila opět hlouběji do své duše a do tvoření. Už se moc těším, až vám vše ukážu...Mám radost vždy, když někomu můžu vykouzlit úsměv na tváři. A hlavně mě baví pohled na ženy, kterým se při nasazení květinového šperku oči rozzáří, rozkvete jejich duše společně s květinou, která podtrhne nejen jejich vnější, ale také vnitřní krásu.
Mějte se krásně a mějte se rádi.♥
Viktorie
#květiny #victoria'sfields #šperky #ručnípráce #dílnička #Beskydy #sedmikrásky #pampelišky #jaro #léto #podzim #zima
